review-cover-jungle

Z britské chytlavé Jungle, stylem jinde než nabízí název

Při putování londýnskou Džunglí byste překvapivě nenarazili na temný chrám nebo hudební pohrobek, jak si může myslet ten, co dá na první dojem – ať už podle přebalu jejich dlouhohrající prvotiny nebo předsudkům vůči tomu co by mohlo mít označení soul a funk – toho tahle parta kolem ústřední dvojice co si říkají jednoduše ‚J‘ a ‚T‘ paradoxně právě už na první poslech vyvede z omylu.

A to se naživo skupina rozroste na členů sedm a kluci Josh a Tom jsou zkušení muzikanti co vystřídali řadu kapel. Než si jich (samozřejmě) po pár vydařených singlech (které samozřejmě najdete i na desce) pro relativně mladou hudební značku se zajímavou diskografií a krásným názvem Chess Club, všiml (samozřejmě) někdo velký – v tomto případě táťka labelů ostrovních – XL Records, a vydal jim loni eponymní album.

Přitom obal na to jde od lesa podobně jako ve své době a jiném žánru elektronické duo Justice s křížem obtaženým zlatou na černém. S francouzským humorem se ale imidží oproti Junglistům stylizovali do role vyžilých rockerů, zatímco UK patička na to jde cestou multi-skupiny – v klipu předvádí zajímavou choreografií moderní tance, na fotce zase vtipné (ne)vkusné (futu)retro-extravagance a bizarní účesy, jinak působící civilně a prostě, jak by se možná mohla zdát i jejich hudba. S tím ale krásně oprašují starší žánry a písničkářství a snoubí je do moderní aranže, s přístupem k obsahu ne nepodobně tomu jak to nedávno udělal na svém debutu SOHN (který je hudebně z ještě trochu jiného šálku, ale taky se upsal jinému velkému vydavatelství stejně jako tahle parta, to podle mě dotáhnul ještě víc), nebo třeba i The XX

review-photo-jungle

Jungle ale staví na soulu se špetkou psychedelie a funky melodiích basy a kytar – na první pohled celkem idylické atmosféry, u které zdání klame, protože i když ji barva hlasu spíš podtrhuje, zároveň v ní projev vokalisty hledá mezery tím jak a co zpívá. Stejně jako u přebalu i u hudby mi přijde že je forma v kontrastu s obsahem (a to vůbec není výtka), což vyvolává zvláštní dojem že je všechno pohodové ale zároveň je něco „špatně“…

A funguje to – už při otvírací The Heat, s vysamplovaným hlasem drmolícího mentora na začátku, se cítíte jako ve filmu při projížďce autem po slunečném pobřeží. Slyšíte policii. Zdánlivá idylka a přitom víte že něco není v pořádku. Hudebně ale je.
Druhá Accelerate proti názvu nohu z plynu trochu pustí aby do toho pak šlápli a s hitovou Busy Earnin‘ předvede skupinu v plné parádě, a s až skoro pompézní melodií refrénu.

Následuje trocha „cukrové“ (čti dobré) vaty, než budeme uprostřed desky s nejchytlavějšími kusy – siglovkou Time, které rozděluje intermezzo jako vystřižené z filmu divokého západu (a to doslova!), a Julia, po které zvolníme a pozitivně naladíme, aby zdánlivou pohodu zase naopak proměnila milostná Son of a Gun do konce desky v podobné atmosféře, která se úplně poslední věcí přece jen trochu odlehčí. Hořko-sladká tečka nakonec.

A i když je to (stejně jako album v první polovině) možná trochu vata, tahle mi už chutná o dost víc. Trošku mi to připomělo jak to tak chodí na koncerech, když se kapela „zahřívá“ a nakonec předvádí lepší výkon než ze začátku.
Na druhou stranu těch čtyřicet minut uteče jako voda – dvanáct skladeb kterým kratší stopáž naopak přidá než uškodí, a i tak mají jednotlivé nápady dost prostoru aby se nevykrádali, jak se občas může zdát – a vy si to s velkou chutí dáte znovu, a znovu, a zase, až se pak přes den přistihnete že si už chvíli pro sebe prozpěvujete refrén Jůlinky nebo Čas a jedete na vlně Junglu – tentokrát ale ne klubového stylu který teď taky zažívá novátorskou obrodu stejně, jako právě kytarový zvuk minulých dekád, ať už jde třeba o neo-psychedelii nebo zrovna funkové vlivy. Navíc v případě poslechu nezkazíte chutě přítomným ani u rodinného oběda.

Ještě rád vypíchnu deluxe edici se čtyřmi producentskými předělávkami (nebo remixy jestli chcete). Ostrovní scéna je pestrá, a tak je vzhledem k jejich zvuku výběr i tak překvapivý, o to víc výživnější – ale protože je to partička Londýnská, dostal se jejich materiál do rukou kvalitou prověřených, kteří ho přetavili v nadčasový a zároveň současný klubový mix čerpající z kořenů UK tanečních stylů. Známý Zomby se asi rozhodl že dostojí názvu kapely a namíchal valící se a chrastící věc, a chce stejně jako další – ostřejší Special Request – redefinovat jungle. První použije typický sample „sirény“, druhý efekt rewindu a inspiraci zvukem rave kultury let devadesátých.
Oblíbenec Joy Orbison pak ale změní směr s úžasně dynamickou, až nervózně ubíhající „techno“ rekonstrukcí – tepající a rotující, jakoby byla pořád o krok před vašimi smysly. A nad tím vším se mimo prostor a čas, nezávisle na tom co se děje pod ním, vznáší hlas zpěváka v The Heat. Můj tip.
Čtyřlístek doplňuje příjemně nasáklá, trochu nudisco věc od Joeho Goddarda. Nakonec neurazí… Toť celkem povedeně rozšířená verze dobré desky. Poslechu zdar!

Hodnocení: 7/10

Tracklist (Deluxe Edition):

  1. The Heat
  2. Accelerate
  3. Busy Earnin‘
  4. Platoon
  5. Drops
  6. Time
  7. Smoking Pixels
  8. Julia
  9. Crumbler
  10. Son of a Gun
  11. Lucky I Got What I Want
  12. Lemonade Lake
  13. The Heat (Zomby Remix)
  14. Busy Earnin‘ (Special Request VIP)
  15. The Heat (Joy Orbison Remix)
  16. Time (Joe Goddard Remix)

Jungle – Jungle — XL Recordings – 2014

review-cover-jungle

FacebookTwitterGoogle+Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>